(Phytolacca americana)
Původní obyvatelé Ameriky ho využívali dvojím způsobem. Buď vnitřně jako dávidlo nebo vně na kožní onemocnění. Indiáni ho však znali i jako kardiotonikum a silné projímadlo.
Semena a plody žvýkají apalačtí venkované dodnes, i když je čerstvá rostlina silně jedovatá. Do Evropy se rozšířila v 19. století k pročištění mízy.
Jak jsme se zmínili již na začátku, používá se zejména k pročištění mízy při horečce spojené s uzlinami nebo mandlemi. Pomáhá také při zánětu prsu nebo revmatismu. Zmírňuje projevy vředů, hemoroidů a zanícených kloubů.
Působí proti zánětu a parazitům. Stimuluje imunitní procesy a lymfatický systém. Je také lehkým analgetikem. Má projímavý účinek a může vyvolávat zvracení.
Šťáva z plodů není tak účinná, proto se budeme specifikovat na kořen. Ze sušeného kořene se vyrábí tinktura, která se užívá v dávce max. 1 ml, což představuje asi 20 kapek při infekci nebo jen překrvení uzlin, zánětu výše zmíněných oblastí a infekční mononukleóze. Stimuluje játra a pomáhá léčit vředy.
Z kořene lze vyrobit pleťovou vodu či prášek na onemocnění lymfatických uzlin a zánětu prsu, který se užívá v malých dávkách. Prášek se dá využít i jako zásyp při kožních plísních.
Nepřekračujte dávkování sušeného kořene. Ve vyšších dávkách má silné dávivé a projímavé účinky. Neužívejte v těhotenství, může způsobit abnormality plodu.
Všechny části čerstvé byliny jsou jedovaté, proto ho na zahradě raději nepěstujte.
