(Foeniculum vulgare)
V oficinálních směsích se používá fenykl hořký. Expektorans, sekretomotorikum, stomachikum, karminativum, mírné
spasmolytikum. Terpenické složky uvolňují křeče, výrazně zrychlují činnost řasinek na sliznici dýchacích cest a tím zvyšují vylučování hlenu a odkašlávání.
Fenchon podporuje vylučování trávicích enzymů a urychluje pohyb střev. Flavonoidy působí mírně močopudně. U anetholu byl pozorován slabý účinek na vaječníky.
Droga se používá ke zvýšení sekrece hlenu v dýchacích cestách, jako jejich antiseptikum, odkašlávací prostředek, proti křečím, k uvolnění střevních plynů,
jako projímavý prostředek a při slabých zažívacích potížích. Silice vetřená do kůže se vstřebává a ničí zákožku svrabovou. V lidovém léčitelství se používá
ke zvýšení tvorby mateřského mléka a zevně (odvar) při chorobách očí. Fenykl byl velmi oblíbený už u starých Číňanů, Indů, Arabů, Egypťanů, Řeků i Římanů a
to jako koření i léčivo. Název foeniculum pochází ze zdrobněného foenum = seno (pro pach a vzhled usušených listů) a nacházíme ho již u Plinia. Do střední
Evropy fenykl přinesli benediktini v pozdním středověku. Často se uváděl v herbářích jako složka čajovin a jiných přípravků. Silice se s oblibou používala
proti blechám a vším.
V oficinálních směsích se používá fenykl hořký. Expektorans, sekretomotorikum, stomachikum, karminativum, mírné spasmolytikum. Terpenické složky uvolňují křeče, výrazně zrychlují činnost řasinek na sliznici dýchacích cest a tím zvyšují vylučování hlenu a odkašlávání. Fenchon podporuje vylučování trávicích enzymů a urychluje pohyb střev. Flavonoidy působí mírně močopudně. U anetholu byl pozorován slabý účinek na vaječníky. Droga se používá ke zvýšení sekrece hlenu v dýchacích cestách, jako jejich antiseptikum, odkašlávací prostředek, proti křečím, k uvolnění střevních plynů, jako projímavý prostředek a při slabých zažívacích potížích. Silice vetřená do kůže se vstřebává a ničí zákožku svrabovou. V lidovém léčitelství se používá ke zvýšení tvorby mateřského mléka a zevně (odvar) při chorobách očí. Fenykl byl velmi oblíbený už u starých Číňanů, Indů, Arabů, Egypťanů, Řeků i Římanů a to jako koření i léčivo. Název foeniculum pochází ze zdrobněného foenum = seno (pro pach a vzhled usušených listů) a nacházíme ho již u Plinia. Do střední Evropy fenykl přinesli benediktini v pozdním středověku. Často se uváděl v herbářích jako složka čajovin a jiných přípravků. Silice se s oblibou používala proti blechám a vším.
