Medvědice léčivá

(Arctostaphylos uva – ursi (L.) Spreng. (Ericac)
Usušený list, lesklý, na svrchní straně tmavě zelený, na spodní straně světlejší, zpravidla 7 mm až 30 mm dlouhý a 5 mm až 12 mm široký, je opakvejčitý, celokrajný s hladkou často podvinutou čepelí, na bázi zúženou v krátký řapík. List je na vrcholku tupý nebo zašpičatělý, čepel tlustá, kožovitá. Žilnatina je zpeřená, jemně síťovitá, dobře patrná na obou stranách listu. Svrchní strana je lesklá, s vpadlou žilnatinou tvořící charakteristický zrnitý vzhled. Jen mladý list je na okraji brvitý, starší listy jsou lysé. Chuť drogy je mírně svíravá, hořká, posléze sládne. Pach je slabě aromatický.

Nejčastější uplatnění medvědice léčivé

Dezinficiens močových cest. List medvědice působí pouze při alkalické reakci moče – po resorbci se účinná látka arbutin štěpí na antisepticky působící hydrochinon , hyperosid působí diureticky a flavonoidy dezinfekčně. Používá se při zánětech močového měchýře, močových cest, pánvičky ledvinné, obtížích při močení, tvorbě močových kaménků a zvláště při náhlém zánětu močového měchýře spojeném se špatným vylučováním moči a s kyselou močí. Bývá častou složkou urologických, diuretických, cholagogických, antirevmatických nebo metabolických čajovin, přidává se i do antidiabetických (pro předpokládaný obsah erikolinu). Droga může vyvolávat u citlivých pacientů a dětí žaludeční nevolnost až zvracení. Nelze podávat s léky, které vytváří kyselou moč. Vědecký název rostliny pochází z řeckého arktos = medvěd a stafylé = hrozno, protože moučnaté plody prý s oblibou žerou medvědi. Podobný význam má i druhové jméno uva – ursi. V severních oblastech byla medvědice odjakživa lidovým léčivem. Laponci rádi konzumují plody a listy používají jako černé barvivo. Ve 13. století ji uvádějí anglické herbáře, ale už v první polovině 17. století ji začali ordinovat španělští, italští a francouzští lékaři a v 18. století natrvalo pronikla do materia medica.

Medvědice léčivá - diskuze

Ostatní bylinky: